*****
I ti, kdo včera vydechli naposled,
rozmlouvají s námi dál -
za žádnou vzpomínkou neudělají tečku -
milovaná srdce, svázaná do věnečků,
nedovolí nikomu, aby je pochoval!
*****
(Vladimír Korčák 16.7.1949 - 14.6.2012)
Sbohem Vládíčku!
Miluji Tě ...
JSEM STÁLE S TEBOU
Nejsi na cestě sám, stále na Tebe myslím, neboj … To jenom srdce bolí …
Já vím, každé ráno, až se probudím, zase Tě uvidím …
Rok a 14 dní
V Praze 14.6.2013
SLOVO K POLITIKŮM - ZE ZÁHROBÍ
V Praze 14.6.2013
jako na nebi kroužící pták,
vyhledávající závrať z výšiny,
jako rýžové pole, když dychtivě začne sát
podzimních dešťů vodopád.
Jsi naděje, jsi touha, má radost, stesk i víra –
milovat život ve všech tvarech jsi mě naučila.
Mé srdce už mi nepatří – ve tvé hrudi bije
a kdyby tě mělo někdy opustit, ten rozchod nepřežije.
vyhledávající závrať z výšiny,
jako rýžové pole, když dychtivě začne sát
podzimních dešťů vodopád.
Jsi naděje, jsi touha, má radost, stesk i víra –
milovat život ve všech tvarech jsi mě naučila.
Mé srdce už mi nepatří – ve tvé hrudi bije
a kdyby tě mělo někdy opustit, ten rozchod nepřežije.
I kdybych zemřel a druhý život dostal věnem,
znovu bych tě miloval – pod jiným jménem.
Když stojím na stráži a bráním rodnou zem,
cítím, že i ty souvisíš s jejím osudem,
když potem skrápím půdu, aby nešetřila dary,
myslím také na tvé ruce, aby prázdné nezůstaly.
Můj cit se ohni podobá, prudce jako požár k nebi vzplál,
čelo mám větší, chůzi pevnější, mé paže teď dosáhnou dál.
znovu bych tě miloval – pod jiným jménem.
Když stojím na stráži a bráním rodnou zem,
cítím, že i ty souvisíš s jejím osudem,
když potem skrápím půdu, aby nešetřila dary,
myslím také na tvé ruce, aby prázdné nezůstaly.
Můj cit se ohni podobá, prudce jako požár k nebi vzplál,
čelo mám větší, chůzi pevnější, mé paže teď dosáhnou dál.
Nikdy se obloha nestará o počasí,
ani já nezkoumám velikost tvé krásy,
to proto, že od chvíle, kdy prvně jsem o tobě snil,
celý vesmír se jen tebou naplnil.
Mám rád tvé úsměvy, lesk bronzových paží
i malou jizvu, jež obočí tvé stráží.
Miluji tě, avšak nikdy nepočítám jako kramáři život na kila –
co na tom, že jsi velmi chudá a rodiče své jsi ztratila?
Vždyť ani já už nemám matku a nejsem žádným boháčem,
zato panství naší lásky rozrůstá se každým dnem.
ani já nezkoumám velikost tvé krásy,
to proto, že od chvíle, kdy prvně jsem o tobě snil,
celý vesmír se jen tebou naplnil.
Mám rád tvé úsměvy, lesk bronzových paží
i malou jizvu, jež obočí tvé stráží.
Miluji tě, avšak nikdy nepočítám jako kramáři život na kila –
co na tom, že jsi velmi chudá a rodiče své jsi ztratila?
Vždyť ani já už nemám matku a nejsem žádným boháčem,
zato panství naší lásky rozrůstá se každým dnem.
Náš život je bohatý jako rodné lány,
nemohu ti ještě dát dárek kupovaný,
ale věnuji ti svoje srdce a plody vlastní píle,
naše láska se bude podobat přepychové vile,
v jejíž zahradě vyroste vysoký strom,
jejž potom budu zalévat a chránit od pohrom.
Ať v půli cesty tebe či mě život pohřbí v hrobě,
dál spolu poputujem k cíli – ty ve mně či já v tobě!
nemohu ti ještě dát dárek kupovaný,
ale věnuji ti svoje srdce a plody vlastní píle,
naše láska se bude podobat přepychové vile,
v jejíž zahradě vyroste vysoký strom,
jejž potom budu zalévat a chránit od pohrom.
Ať v půli cesty tebe či mě život pohřbí v hrobě,
dál spolu poputujem k cíli – ty ve mně či já v tobě!
Dnes je tomu rok, Vládíčku. Můj milý bratříčku, jemuž bylo skoro, skoro všechno odepřeno, nikdy jsem Tě nepřestala milovat. Myslím na Tebe stále a děkuji Ti za Tvé verše. Dala jsem na svoje stránky ty verše, které jsi vytvořil spolu se svými bratry básníky v dalekém Vietnamu. Tenkrát byla válka a tak oni psali také o lásce. My zde máme mír a nedovedeš si představit, jakou srandu nám politici připravili. Bože, ochraňuj mého bratra. Ač hříšník, a třeba i velký hříšník, vím, žes jej neopustil. Vím, že je v nebi. Miluji jej.
Často se k těm veršům vracím …
V Praze 14.6.2013
Svíčka v Tvém pokoji hoří … (Počkej … Jdu to zkontrolovat … Ne, nezhasla …) Scházíš mi, víš to …?
Děkuji Ti za Tvou poezii.
V Praze 14.6.2013
Hranice dalekých zemí zůstaly pro tebe uzavřeny, přesto jsi mi otevřel cestu do jejich tajemného neznámého světa. Vietnamské verše, které jsi přebásnil a které jsem pro Tebe recitovala, navždy se zapsaly do mého srdce.
Vzpomínám na Tebe
V Praze 14.6.2013
